Zdeslav Dymáček
Zdeslav Dymáček stojí u zrodu magazínu Létající hrdinové a dodnes určuje jeho podobu. Je to člověk, který se vojenskému letectví věnuje celý život a který dokáže o vrtulnících, letištích i lidech, kteří s nimi pracují, psát stejně srozumitelně pro odborníka i pro čtenáře, jenž se k tématu teprve dostává. Právě tato schopnost vysvětlovat věci jasně a bez zbytečného patosu je pro redakci jedním z hlavních měřítek kvality.
K letectví se Zdeslav Dymáček dostal už v dětství. Vyrůstal poblíž letiště a první zážitek, na který dodnes rád vzpomíná, byl pohled na vrtulník nízko přelétávající nad lesem. Z dětské zvědavosti se postupně stala vášeň, z vášně pak řemeslo. Za desítky let strávených na letecké základně a na leteckých dnech získal praktické znalosti, které se nedají nahradit studiem v knihách. Rozumí tomu, jak vypadá běžný den techniků před ranním vzletem, co obnáší příprava na záchranný let i proč je každý detail předletové kontroly důležitý.
Jako redaktor si zakládá na tom, že chce zůstat nezávislý. Magazín nevznikl proto, aby opakoval tiskové zprávy, ale aby ukazoval vojenské letectví z pohledu lidí, kteří v něm pracují. Zdeslav Dymáček proto dává prostor pilotům, mechanikům, řídicím letového provozu i příslušníkům armády, kteří se o svou práci rádi podělí. Jeho rozhovory se vyznačují klidným tónem a konkrétními otázkami. Nehledá senzace, hledá příběhy, které čtenáři pomohou pochopit, jak složitý a zodpovědný je život v uniformě i za řídicí pákou.
Zvláštní místo v jeho tvorbě mají reportáže z letišť a z leteckých dnů. Zdeslav Dymáček je přesvědčen, že dobrá reportáž vyžaduje čas strávený na místě. Na akce proto vyráží s předstihem, sleduje přípravy, hovoří s organizátory a teprve potom se věnuje samotnému programu. Fotogalerie, které v magazínu vycházejí, vznikají pod jeho dohledem a sledují jednoduché pravidlo: fotografie má ukázat techniku i atmosféru, nikoli jen lesklý předmět. Čtenáři tak vedle záběrů na vzlétající stroje najdou i snímky zákulisí, tedy techniky pracující na stroji, piloty při poradě a diváky, kteří v dešti čekají na přelet.
Velkou pozornost věnuje také záchranným letům a spolupráci vojenského a civilního sektoru. Zdeslav Dymáček považuje za důležité, aby veřejnost věděla, že armádní vrtulníky a jejich posádky nejsou jen součástí obrany státu, ale že se podílejí také na pomoci při živelních pohromách, při hledání pohřešovaných osob a při převozu pacientů. Tyto texty píše s respektem k lidem, kteří jsou v ohrožení, i k těm, kdo jim přicházejí na pomoc.
V redakční práci klade důraz na přesnost. Každý údaj o typu stroje, jeho výzbroji či historii nasazení si dvakrát ověřuje a nepřijímá tvrzení, která by nemohl podložit. Pokud si něčím není jistý, raději to napíše otevřeně, než aby čtenáře uváděl v omyl. Tuto zásadu předává i ostatním autorům magazínu a díky ní si Létající hrdinové získaly důvěru čtenářů, kteří se s oblibou vracejí k dřívějším článkům jako k spolehlivému zdroji.
Mimo psaní tráví Zdeslav Dymáček čas na letištích, na setkáních příznivců letectví a v diskusích s lidmi, kteří se o vojenskou techniku zajímají stejně jako on. Rád se vrací k historickým strojům, ale stejně pozorně sleduje, jak se proměňuje současné letectvo a jaké nároky na posádky i techniky přinášejí moderní systémy. Právě spojení úcty k tradici a zvědavosti vůči novému charakterizuje jeho redaktorský přístup.
Čtenáři magazínu v něm najdou průvodce, který nepřeháněl nadšení, ale nikdy ho neztratil. Zdeslav Dymáček tvoří Létající hrdiny s přesvědčením, že za každým úspěšným letem stojí práce mnoha lidí, a že právě o nich stojí za to psát.